Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie obce - katastr

22. 2. 2013

 

 
Vílanec
 
       KATASTR        POPIS LOKALITY                             autor: Vokáč
 
Okolí Vílance mělo pro rozvoj pravěkého a slovanského osídlení jen málo příznivé přírodní podmínky. Vyšší nadmořská výška se pohybuje okolo 550 m, jde o oblast ležící v nitru Českomoravské vrchoviny a půdy jsou zde často kamenité a písčité zvětraliny. Naopak výhodou byla blízkost většího vodního toku – říčka Jihlávka.
Nejbližší pravěké nálezy jsou štípané artefakty z pozdního paleolitu až mezolitu (10 000 – 6000 let př. n. l.) z Kostelce a Třeště (Zimola, D. 2008: Kostelec u Jihlavy, kostel sv. Kunhuty, nepublikovaná NZ uložená v MV Jihlava). V širším okolí byly nalezeny také ojedinělé kusy broušené kamenné industrie. Jde o sekeromlaty z Jestřebí (SKUTIL 1941, 30) a Bukovna u Jihlavy (MV Jihlava, ič. 388) a o sekerku z Třeště. Jde o nálezy z mladší i z pozdní doby kamenné (5500 – 2000 let př. n. l.). Z doby bronzové a halštatské nejsou ze širšího okolí Vílance bezpečně známy žádné nálezy. Z mladší doby laténské a z mladší doby římské pochází z Brtnice zlaté a bronzové mince (NOHEJLOVÁ-PRÁTOVÁ 1955, 70).
Širší okolí Vílance bylo stabilně osídleno od doby kolonizace v 1. polovině 13. století. Celá oblast patřila v období 11. – počátku 13. století do rámce znojemského údělného knížectví, respektive do bítovského hradského obvodu a do Přibyslavické provincie. V sousedství ležel tzv. „Lovětínský újezd“. Lovětínský újezd nacházející se okolo tzv. „Lovětínské stezky“ je zmíněn k roku 1227, kdy jej držel bítovský kastelán Petr. Zřejmě v 1. třetině 13. století vzniká v době zemědělské kolonizace a objevu stříbrných ložisek na Jihlavsku i středověká osada Vílanec a další osady v údolí říčky Jihlávky. Například osada Cerekvička ja jako „Vícenov“ zmíněna údajně již roku 1233, kdy se uvádí v souvislosti s Jihlavskou farou. Na kolonizaci povodí říčky Jihlávky se významně podílel rod Ranožírovců a za regionální centrum zdejšího osídlení lze považovat Stonařov (RICHTER 1961, 26). Vznik obce Vílanec je však stále zahalen rouškou tajemství, protože první písemná zmínka o osadě pochází až z 1. poloviny 14. století, konkrétně z roku 1327. Tehdy se ves uvádí jako „BYELANDES“. Další zmínky o vsi pochází z roku 1335 („WYLANCZ“) a z roku 1363 (HOSÁK – ŠRÁMEK 1980, 708). Název obce pochází z německého osobního jména „Wieland“ a jako „Wielands“ znamená „Wielandův majetek“, jde tedy o název ze skupiny německých kolonizačních vsí na západní Moravě. Historické jádro obce je dodnes zčásti zachováno a tvoří je vlastně řada usedlostí umístěných po východní straně silnice Praha – Vídeň (mapa stabilního katastru Vílance z roku 1835). Naopak na západní straně byly dva velké dvory, z nichž jeden byl farský. Obec je umístěna na západním boku údolí říčky Jihlávky a v ústí drobného bezejmenného přítoku přitékajícího od západu. Náves leží na jihovýchodním svahu spadajícím od kostela do vsi.Náves leží na jihovýchodním svahu spadajícím od kostela do vsi. Nad obcí byl na nejvyšším místě ostrožního návrší založen kostel (I. vojenské mapování z let 1764-1783). K jihu po levém břehu Jihlávky se dodatečně rozšířila zástavba po obou stranách ulice a také na východním okraji historického jádra vznikla později drobná domkářská zástavba.Podle názvu obce Vílanec je možné předpokládat, že v definitivní podob vznikla až v době německé kolonizace Jihlavska ve 40. – 50. letech 13. století. V roce 1327 patřila ves jihlavskému rodu Schoberů, ale na postupné zcelování majetku ukazuje koupě roku 1335, kdy zde kutnohorský notář Petr Schober koupil od jihlavských Reichenauerů 6 lánů, patřících dříve Markvartovi z Rančířova. Svobodná rychta se uvádí již roku 1347. V polovině 14. století náležel Vílanec krátkou dobu markraběti, ale již roku 1363 byl statek prodán jihlavským měšťanům rodu Vogelů a později patřil rodu Schönmelzerů, opět měšťanům z Jihlavy (HOSÁK 1933, 12-13). Roku 1498 připadl Vílanec s kostelem městu Jihlavě. V obci asi nikdy nestálo žádné opevněné panské sídlo.V širším okolí údolí Jihlávky bylo objeveno několik mincovních depotů od poloviny 13. století. Jde například o depot brakteátů z Jezdovic a groše krále Václava II. z Jestřebí a z Kněžic (NOHEJLOVÁ-PRÁTOVÁ 1956, 102-119). Přímo z Vílance však nebyly dosud známy žádné archeologické nálezy středověkého stáří.