Jdi na obsah Jdi na menu
 


Období po roce 1945

28. 5. 2007

Období po r. 1945

Obec Vílanec do r. 1945 spadala do tak zvaného jihlavského německého ostrova, který se rozkládal podél císařské silnice. Od Stonařova až po Havlíčkův Brod občany hovořících většinou německy. Veškeré dokumenty které se na obci vedly, byly psány německy. V r. 1939 byl obcí samostatnou a měl 11 německých radních a 1 českého-učitel školy. V r. 1940 se  k německému občanství přihlásili všichni mimo 1 rodiny židovské. Během II. světové války občané sympatizovali  k třetí říši, a proto většina z nich  po válce byla přesídlena do Německa. Nebyly odsunuty jen  rodiny smíšeného manželství. Během války byl zde vybudován ubytovací komplex dřevěných přízemních budov (lágr) pro německé dívky starší 18 let. Tyto pracovaly v domech sedláků v místě a okolních vesnicích, jejichž muži byli odveleni na frontu. Část z nich byla odvážena za prací do jihlavských továren.

 Po r. 1945 budovy sloužily na krátký čas  jako ozdravovna. Poté zde byla zřízena  Základní škola 5. až 9. postupný ročník a též školka. Během několika roků počet žáků natolik poklesl, že bylo nutné 9. ročník  zrušit. Žáci jezdili do Stonařova  a v r. 1971 byla škola v lágru zrušena úplně. Děti navštěvovaly školu dle vlastního výběru, buď ve Stonařově a nebo v Jihlavě. Uvolněné prostory začala využívat Mateřská škola i ta v r. 1994 budovy opustila a byla přemístěna do zděné budovy školy. Pro vážný nedostatek dětí byly však v r. 1995 až 1996  zrušené obě. V současné době  areál dřevěných budov lágru neexistuje a jsou zde vystavěny rodinné domky.

Zajimavé je, že před válkou ve vílanecké škole byly rozděleny třídy pro  česky a německy mluvící žáky. Během války se začalo učit jen německy a žáci  českých rodin z Vílance a okolí byli internátně ubytováni v Jihlavě ( jen ti co nemohli denně do Jihlavy docházet pěšky a nebo jezdit na kole), kde chodili do české školy.

Po odsunu německých obyvatel v r.1945 byla obec osídlena českými občany, většinou z blízkého okolí třeštska, třebíčska a telčska. Jednalo se  o bývalé deputátníky, dělníky, řemeslníky a malozemědělce. V prvních letech po osídlení docházelo k velké migraci obyvatel i ke změnám politického  vedení obce.  Noví osídlenci si nejprve zvolili akční výbor, jehož předsedou se stal Petrů František. Aby byl chráněn  nově nabytý majetek občanů, byl zřízen obecní hlídač (policajt) a obecní sluha, který dával na vědomost občanům bubnováním všechna důležitá nařízení. Po volbách  v r. 1946 se prvním starostou stává Kühtreiber František. Avšak i zde se vedení obce neustále měnilo pro vzájemné rozepře, starosta obce změněn sedmkrát. Po roce 1949 se situace stabilizovala.

  V období mezi roky 1960 až 1990 byly postupně při volbách do MNV k Vílanci politicky přičleňovány sousední obce Loučky, Beranovec,  Cerekvička-Rosice a Čížov. K opětnému oddělení, nátlakem přičleněných obcí mimo Louček, došlo po revoluci v 1990.  V současné době žije ve Vílanci  a Loučkách 296 obyvatel. (Vílanec  260 + Loučky 36)

Investiční výstavba

Občané po r. 1949, kdy obyvatelstvo v obci se stabilizovalo, začínají se prosazovat i celospolečenské obecní zájmy. Prvním rozhodnutím nového vedení obce bylo vybudovat pracovně i finančně náročnou stavbu obecní vodovod, kterým byl odstraněn kritický nedostatek pitné vody. Voda se čerpala ze dvou studní. Jedna byla vyhloubena na pravé straně cesty k Beranovci a druhá proti lágru u cesty k Loučkám. Voda ze studní byla přečerpávána do rezervoáru nacházejícího se pod  silnicí k Loučkám a odtud byla samospádem rozvedena po celé vesnici. Další náročnou investicí se  stala   stavba  spojovací cesty mezi Vílancem a Popicemi.

Nejvýznamnější stavby se podařilo v obci realizovat po roce 1970, kdy v režii obce si občané postavili prodejnu potravin, přístavbu sálu u budovy MNV, nový obecní vodovod z lesů pod Špičákem pro Vílanec a Loučky. Situace se v obci postupně stabilizovala a občané  postupně začali s výstavbou rodinných domků, které byly stavěny v několika časových obdobích. První domy postaveny v r. 1958, potom nastal útlum. Až od r. 1974  do r. 1990 a nyní po r. 2000 se začala nová vlna výstavby. Většina stavebníků je z okolí Vílance a Jihlavy.

Zemědělství

Noví zemědělští osadníci přicházeli s nejrůznějším očekáváním a podle toho obsazovali jednotlivé domy. Pozemky jim byly přidělovány v maximálním rozsahu 10    13 ha, někteří hospodáři získali malou výměru lesů. Většinou neměli potřebné zkušenosti, jak  nabytý majetek udržet v chodu a natož  zvelebovat. Výsledkem bylo neplnění předepsaných dodávek státu. Někteří domy vyrabovali a přesídlili se do dalších, nebo vesnici opustili. Spásnou vidinou pro mnohé z nich byla vize agitátorů kolektivizace zemědělství. Založení JZD již v r. 1949 se stalo celkem bezproblémové. Prvním předsedou se stal Kacetl Stanislav. Tak, jak se projevovaly změny ve vedení obce, tak se začaly projevovat i u  vedení družstva. Nebyly zkušenosti s řízením takového podniku. Špatná pracovní morálka, kdy docházelo k častému střídání vedení, a též  k vystupování některých členů z družstva. Tento neutěšený stav trval do r. 1955. Potom nastalo mírné zlepšení, avšak přišla vlna  politického slučování družstev, což zasáhlo i místní JZD, které se sloučilo postupně s družstvy v Beranovci, Loučkách, Cerekvičce a Rosicích. V tomto období  dochází   k  zahájení  výstavby  velkokapacitních  objektů  pro   živočišnou výrobu, což bylo pracovně náročné a jednotlivé zemědělské práce družstvo přestalo zvládat. Muselo si zvát brigády na sklizeň obilí ve žních, a i při sběru brambor. Toto sloučení nepřineslo očekávané výsledky. Hospodářská i ekonomická situace se zhoršovala jak v družstvu, tak i u družstevníků a muselo dojít znovu k rozdělení podniku. Protože ve Vílanci a Loučkách situace byla nejvážnější, došlo k 1.1.1962 k předání majetku družstva i nesplaceného konfiskovaného majetku (1945) družstevníků státu. Na katastru Vílanec a Loučky začal hospodařit Československý státní statek Jihlava. Situace se stabilizovala a vlivem dobré prosperity došlo   k   převzetí majetku  postupně  od JZD Čížov, Cerekvička –Rosice a Rančířov. Hospodářství statku, které prošlo od názvu ČSSS, STST až k názvu Semenářský st.st. dosáhlo celkové výměry 1878,33 ha zemědělské půdy, hospodařících na katastrech šesti obcí. Od r. 1970 dochází k mimořádné stavební činnosti. Započala výstavba bytových jednotek ve Vílanci, opravy a modernizace domů v majetku statku ve všech vesnicích. Zejména v Loučkách se změnil vzhled obce novými fasádami domů, tak výstavbou provozních výrobních objektů. Zřízením  závodní kuchyně ve Vílanci, která umožnila podávání obědů až 150 strávníkům, rozvážených do všech šesti vesnic v nichž hospodařil statek.

 

Militarizace

V katastru obce Vílanec pro vhodnou terénní polohu, blízkost od jihlavské posádky, padlo před II. světovou válkou  rozhodnutí okresu zřídit zde vojenskou pěší střelnici. Ještě do r.  1959 tomu tak stále bylo, ale posádka jihlavských tankistů potřebovala cvičnou střelnici mít co nejblíže. Do té doby přesunovala osádky tanků na cvičné střelby do značně vzdálených  střelnic mimo jihlavský okres. Armáda rozhodla z malé pěchotní  střelnice  vybudovat   cvičnou,  pro   tankisty.  Vlastní    střelnice  

zabírala 80ha, v prostoru mezi Vílancem, Loučkami a Popicemi,  situovanou ve směru od Jihlavy na Třešť. S okolním ohroženým prostorem  čínila 350 ha. V době cvičení byl tento prostor  pro občany nepřístupný. Pomyslná vzdušná čára, která prostor uzavírala byla Vraní kopec nad Vílancem a stavba kravína za Loučkami.  K tomu prostor lesního porostu ve směru na Třešť a Salavice. Po r. 1968 na Vraním kopci na několik let vybudována malá raketová základna. Toto vše znamenalo pro místní občany velké omezení pohybu, vždyť na všech přístupových cestách těsně za Vílancem a Loučkami do prostoru střelnice vstup střežila armáda. Toto vše skončilo po r. 1990, kdy vojenská střelnice byla zrušena. Obrovský lesní komplex za Loučkami sahající od  Stonařova, Třešti, Kostelce až Pístova, je dnes vyhledáván milovníky přírody a houbaření.

Přírodní rezervace

V blízkém okolí je přírodní rezervace Rašeliniště Loučky, jejíž vyhlášení chráněnou lokalitou trvá již 25 roků. Na území necelých šesti hektarů je potvrzen výskyt některých ohrožených a vzácných  druhů flory: Suchopýrek alpský, tolije bahenní, kozlík dvoudomý, hadí mor nízký a mnoho dalších. Z fauny zde nalezneme čolka horského, ještěrku živorodou a cvrčilku horskou. Plocha chráněného území není v současné době hospodářsky využívána. Ochranářské zásahy ( likvidace náletových dřevin a kosení na nejcennějších plochách) probíhají s přestávkami od osmdesátých let.

Lípa svobody

Po skončení I. světové války, vznikem Československé republiky, oddělením se od Rakouska-Uherska, získáním  samostatnosti radost občanů byla vyjádřena sázením  stromů svobody. Lípu,   kterou  si   český národ vybral za svůj symbol, byla občany Vílance zasazena před domem č.6. Za okupace po r. 1939 byla lípa natolik vandalsky poškozena, že před koncem války uschla. Prvním rozhodnutím rady obce 9.4.1946 bylo suchou lípu skácet. Na témže místě  zasadit novou Lípu svobody a za utržené dřevo postavit kolem ní plot. Zda plot byl postaven v historických záznamech není doloženo, ale lípa před domem č.6 dodnes spokojeně roste.

Rozvoj podnikání

Politickou změnou poměrů 1989 došlo ve společnosti, tak i v obci k uvolnění aktivit jednotlivců i společností. Bylo zde založeno několik společností různého zaměření a někteří řemeslníci začali podnikat sami.

Zemědělský znárodněný  majetek přešel do rukou původních hospodářů. Zemědělský podnik Oseva byl v r. 1991 zrušen a majetek si od jednotlivých drobných restituentů pronajali noví nájemci. Ve Vílanci byla založena společnost NIVA, s r.o, která hospodařila na katastrech Vílanec a Loučky. Po několika letech společnost se spojila se společností  EUROFARMS s r.o  Heroltice. Na části katastru hospodaří Machovec L. z Čížova a společnost ABC s r.o. Opatov. Změnou vlastníků došlo k radikální změně v systému hospodaření.  Byla zrušena živočišná výroba a v rostlinné výrobě se pěstování plodin zredukovalo na 4 plodiny: řepku, pšenici, ječmen a brambory. Původně zemědělská obec, kdy většina místních obyvatel pracovala v zemědělství,  nyní zde pracují jen 3.

Další společnost  CARGO REPASE s r.o  se zabývá kamionovou přepravou a vlastní areál bývalé firmy NIVA s r.o. 

Společnost HONDA s r.o. zřídila z původní prodejny potravin prodej motocyklů a autobazar. Společnost provozuje motokrosovou závodní   dráhu   v   prostoru  Vraního  kopce,  kde   s úspěchem  se  konají republikové závody.

Ve službách pro obyvatele v pohostinství, se prosadil pan Blažka, vlastnící restauraci MLÝNHOTEL I. zřízený z  bývalého  mlýna (je již na katasru Cerekvičky) a  MLÝNHOTEL II. na č. 4  bývalý Kollekův statek.

V obci se prosazují i drobní řemeslníci jako: Rodiny Korešových provozují truhlářství, tesařství a klempířství. Neradovi kolářství a v bývalé škole pracují restaurátoři varhan.